Posílal jsem Lukášovi ochutnávku fotek z Rychlebských hor, kde udělali místní vyznavači AM/EN stylu pár metrů stezek - singlů. Jo no, není jich teda pár metrů, ale zhruba tak 20000 :-) A na to, že to začali stavět letos, tak je to slušná kupa! A co je nej, že příští rok jich chtěj mít už 50 kiláků, což už je celodenní výlet jako vymalovanej.
Popravdě jsem tomu moc nevěnoval pozornost, protože tu nejsou jen Rychleby, ale třeba i Jeseníky a zhruba 2 hodiny vlakem vzdálený pro bajkery vysněné Beskydy. Ale když jsem byl na Lužicku teď posledně o 3DH závodech, tak do mě šili skoro všichni otázky, jaký to tedy na těch Rychlebských stezkách je. A jak to tam teda chlapi udělali? Úžasně!!!
Samotné středisko se nachází ve vesnici jménem Černá Voda, kde dávaj lišky dobrou noc, nekecám. Trasu si najděte, je to kousek vedle města Jeseník. Do tohoto města jsem jel i vlakem (jo, chudej pracující nemá na káru) a pak přes kopec na vrchní část Stezek, které tvoří takovou defakto osmičku. Cestu k nim jsem si naplánoval dle mapy po neupravených a nezpevněných stezkách, tedy tak, abych nakrmil moje endurko, což se zpočátku i dařilo a navrchol hřebene jsem dojel po krásném singlu...
Za odměnu měl přijít 1,5 km dlouhý sjezd. Jen poznámka – tady se sjezdy počítají na kilometry! Ještě teď mám v živé paměti hodinové vlečení kola na Biskupskou kupu, abych pak jel přes Slopestyl park Zlaté Hory do nížiny dobrých 10 kilometrů... člověku sice stačí jeden takovej kopec, aby šel spát po večerníčku a ani se nestačil únavou přikrýt, ale vyplatí se...:-)
A jaká byla odměna na tom 1,5 km sjezdu? Zprvu kvalitní cesta s haldou ostrých šutrů důmyslně položených pouze na cestě...
Pak ale se typ velmi příjemné cesty měnil v kamenné pole, koryto na nejetelnou cestu, kde jsem se zrušit teda nechtěl, takže jsem si to vyfotil, seběhnul a dostal se k vrchnímu okruhu Stezek.
Po mírném hledání té správné odbočky do lesa jsem zdárně vyjel na nejvyšší bod Stezek, podotýkám, že ještě po defakto obyčejné cestě. A pak to přišlo! Přejezdy šutrů po lávkách s výhledy do polské nížiny a sjezd přes kořen dál. Jo, já s velkým sebevědomím jsem to tam poslal „na voči“, což mě odměnilo výletem ze svahu, napodruhé kupodivu jakbysmet. Ale to už se přidali dva borci z Brna na Intensee a Treku, kolech technicky podobným tomu mému. Jak se později ukázalo, člověk si celý Stezky nejvíce vychutná právě na tomhle typu kol, tedy celopéru s cca 140 mm zdvihy. Kola nad 160 mm můžete rovnou nechat doma, bo technika je zde krutá, občas snad jako trial a hlavně – Stezky jdou dolů v mírném svahu, skoro až po vrstevnici.
Stezky vedou v trasách starých loveckých chodníků, povrch se střídá z jehličí na kamenitou pasáž a zas zpět. Dole na příjezdu do Černé Vody je pak část, která vede dost z kopce a to se mi líbilo úplně nejvíc. Singlík mezi pařezy, mezi dunami hlíny, na okrajích cesty pak nasypané skočky – pohádka! To mě donutilo, abych si to dal ještě jednou a nehleděl na jízdní řád vlaků zpět do Krnova :-) Vyzkoušel jsem aspoň část Stezek, které stoupají na křížení obou okruhů. A nato, že je to fest do kopce, tak je to pocitově hooodně dobrý, bo esíčka z lávek mezi tunovými šutry jsou opravdu jak ze zahraničních filmů.
Bohužel se po Stezkách jezdí pouze určeným směrem, jinak by ta „stoupací část“ byla dolů asi pěknej sjezd, okořeněná na tom štěrku s dostatečnou mírou adrenalinu.
Myslím, že jsem to popsal dost detailně. Atrakce vážně super, někdy musím zas a vy taky můžete zkusit.
A když tu jsem už na tom DH blogu, tak nejbližší lano co se týče dostupnosti od nás bude asi Javorový v Beskydech. Čtyři kilometry šutrové cesty dolů jsou na ruce fakt moc super :-))) Jo a vlastně Hlubočky u Olomouce jsou blíž, ale těch 600 metrů je výsměch... Nemluvě o 300 metrech u Ostravy... No, snad příští rok něco prohledám i na jiných lokalitách, bo už šetřím na toho nějakého FR stroje s 180 milimetry... :-)
GALERIE ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat